Diolch yn fawr iawn am wylio'r fideo. Thank you. Výstupní výstupník Dobrý den, dámy a pánové. Vítám vás u živého vysílání Jihočeské pobočky paměti národa. Dobrý den, dámy a pánové. Vítám vás u živého vysílání Jihočeské pobočky paměti národa. Dnešní program bude mít dvě části. V té první části uvidíte nový dokumentární film Hranice. Die Geschichte des tschechischen-österreichischen Grenzlandes« und die Geschichte des tschechischen-österreichischen Grenzlandes in der ersten Teilung sehen. Das heutige Programm wird zwei Teile haben. Im ersten Teil werden Sie einen neuen Dokumentarfilm sehen, den Dokumentarfilm »Die Grenze. Geschichte des tschechisch-österreichischen Grenzlandes«. Danach wird es ein Filmgespräch geben mit den Historikern, Die Geschichte des tschechisch-österreichischen Grenzlandes. Danach wird es ein Filmgespräch geben mit den Historikern Jan Ziegelbauer und Andreas Wahn. Mein Name ist Tomáš Trantina, ich bin der Regierer der Tschechischen Gebäude der Gnade der Nationen und werde Sie den ganzen Abend unterhalten. Die Debatte wird durch Frau Mag. Eliška Buková unterzeichnet. představujeme výsledky. je ještě potřeba poděkovat našim rakouským partnerům z Frejs Radio Frejštad. A také je potřeba dodat, že přezhraniční projekt Příběhy Česko-Rakouského po hraničí byl financován z Fondu malých projektů Interreg Rakousko-Česká republika, za což také velmi děkujeme. Bevor my den film starten, myšten my noch worte des dankes zagen. Wir danken unseren Partner aus dem dem Freien Radio Freistaat und wir möchten auch sagen, dass dieses Projekt aus dem kleinen Projekt von Interreg Österreich-Tschechische Republik, aus dem Projekt Erzählungen und Geschichten des tschechisch-österreichischen Grenzlandes finanziert ist. Hierfür danken wir auch sehr herzlich. Ich hoffe, dass dieser Film für Sie sehr interessant sein wird und dass dies auch für die danach folgende Diskussion gelten wird. Und nun schon der Film Die Grenze. a všechny věci, kteréhnul do Rakouska. Nepozorovaně. Tam byly vinohrady, tabák se tam pistil a jsem viděl rakouský děti. Tak jsem šel za nimi. Strávil jsem tam skoro celý den. Táta tenkrát malý umřel z trachy, jako za hřou, že mu syn utekl do Rakouska. Pak mě ta jedna pani tam dala pytlíček hroznů, dovedla mě na hranici a poslala mě domů zpátky. No to byla zajímavá událost. Wir mussten ja alles abgeben, nicht? Radio musste abgegeben werden, Schiffe sind schon lange abgegeben worden, die haben das für die Soldaten in Russland gebraucht. Fahrräder mussten abgegeben werden, Radio musste abgegeben werden. Meine Großmutter ist mit meinem Vater, musste fliehen nach Österreich, nur mit einem kleinen Leiterwaggel, sagt man, also ein ganz kleines Holzwaggel. Und nur dieses Waggel dürfte angefüllt werden mit ihren persönlichen Sachen wie Polster oder so, was man halt zum Leben braucht. Wie wir dann die Wohnung verlassen mussten, musste die Wohnung ordentlich geputzt werden. Es musste frisch überzogen sein, es musste der Tisch mit einer Tischdecke und alles sauber und zugesperrt und den Schlüssel musste man dann abgeben. Začne-li hustě pršet, právě v to ráno, kdy je na programu stěhování, je to vždy mrzutá záležitost. Všechno už je pečlivě přichystáno a zapaleno. I rybičky jsou připraveny na cestu do nového domova. Taťka přijel z práce a dozvěděl se, že se zabírá po hraničí. A tak se sebral, sedl na vlak a v Dobré vodě našel nějaký barák. Byl to statek. Tam byly koně, dobytek, všechno tam bylo, tak přijel zpátky pro nás a že se stěhujeme do té Dobré vody. Prostě táta sedl v červnu na motorku s nějakým strejdou, jak se traduje. Přijel do Slavonice, přijel do Slavonice na dolní náměstí. Zabral dům, kterým byl pěkný nábytek, tak ho zabral. Pak přišel někdo a řekl, ne, tady pane Žampo nebudete, to byl pěkný nábytek, tak ho zabral. Pak přišel někdo a řekl, že tady nebudete, to je moc pěkný nábytek, tady bude bydlet národní zprávce textilky pozdějšího otavanu, dříve Slavony. Tak táta sebral pět čvestek a přešel všichni náměstí a zabral můj rodný dům, což je dům proti poště po bývalém Pošmistrově, po rodině Heleportu. Před barákem byl rybník, velká zahrada byla, plno dobytka prasat a tam byly husy, byly housátka. Zkrátka bylo to tam pěkný. Kuchyň byla po Němcích, táta jako nábytkář taky pak obložil umakartem a někdy v roce 46. ho zřejmě za nějakých podmínek výhodných pro ty osadníky nový tak ho koupil. Takže je jaksi zaknihován na rodinu Žampovů, nebo je to můj rodný dům. V duchu košického vládního programu byl v červnu 1945 z řad partizánů a bojovníků za svobodu utvořen pohotovostní pluk 1 Národní bezpečnosti. Úlohou tohto vojensky rěděného pluku bylo zajistit bezpečnost v pohraničí s ochranou štátnej hranice. V roce 1946 vznikl pohraniční útvar 9600, který zabezpečoval ochranu hranic především v západních částech naší republiky. Moje oboje prarodiče byli v Mařížže. Moje rodiče tam vyrostly. Tak já jsem se tam narodil, mě vláci v podstatě vychovali. Ty, co se mnou dělali, to žádný klub nezažije. Já jsem v pěti letech střílel z kulometu. To jsem vystřelil a byl jsem metr zpátky. Pojďte se, po vládce to moc jednoduchý nebylo. Pamatuju si příběhy, díky tomu, že můj táta tam vlastně sloužil, že chodili takzvaní pěšáci a škodilo se. Hlídali se hranice, protože se vyvážel majetek. Cokoliv, tam a zpátky.stück ausgewählt hat. Was auch immer. Da und zurück. Ein so blöder Mensch. In der weiteren Folge war es dann so, dass ich den Schulweg immer ganz, ganz knapp neben der Grenze und neben dem damaligen eisernen Vorhang oder Stacheldraht, haben wir gesagt, jedes Mal vorbei gegangen sind. Und uns wurde von den Eltern gesagt, ja nicht zu weit zur Grenze gehen, sonst seid ihr dort gefangen in Tschechien und ihr könnt ein paar Tage nicht mehr nach Hause kommen. Wir hatten überhaupt keinen Kontakt mit den tschechischen Leuten, hatten zwar Verwandtschaft, meine Großmutter und meine Urgroßmutter schon, aber wir waren überhaupt nicht in Kontakt und für uns war das eine eigene Welt. Ich hatte noch nie die Bedürfnis dort hinzufahren. Und für uns war eigentlich die Grenze, für meinen Bruder und mich und meinen Schulkameraden, war eigentlich das Ende der Welt. Otec v 49. někdy slpen září vzal ty tři děti, co měl, dali do kočárku a s matkou šli utéct do Rakouska. Sestra mi říkala, že si měli takovou hru, že pokud uvidí nějakého cizího člověka, takže budou hrát si na skovavanou a skočí do obilí, aby je nebylo vidět. A protože bylo léto a byly jablíčka a byly nějaké ovoce na stromech, tak to jedli po cestě a se dostali do Vídě. No a v té době emigrace byla do USA, anebo taky do Venezueli, v případě Argentína, Chile a tak dále. A že tak rozhodl se, že pojede do tej Venezueli. Naše hranice v súvislosti so socialistickými premenami v rade ďalších krajín prestali byť iba hranicou nášho štátu a stali sa hranicou sveta socializmu. Jej ochrana sa stala významnou internacionálnou úlohou. Aj keď imperializmus mení stratégiu a taktiku, s existenciou socializmu sa nikdy nezmieril a nezmieril. Za námi byli PSÁci, velitel PSáků, jestli bychom šli dělat jako pomocní pohraniční stráže. No tak nás asi pět nebo šest zhůrek přihlásilo. No tak jsme chodili i v nosi hlídat. A jak byla nějaká neznámá osoba, my jsme měli průkazky, mohli jsme je legitimovat, měli jsme oznaky. Pro nás to byla zábava. Říkali kluci z pohraniční stráže, že chytli už kolikrát. No ale to my jsme neviděli. My jsme chodili i na hranice se podívat, měli jsme i střelby se samopalou, to nás všechno učili ty kluci. Všechno jsme museli prodělat, no jako vojáci vlastně. Pro nás to byla čest, jako jo, že jim pomáháme, jenže se nám nepoštěstilo nic takového, aby jsme někoho chytli, nebo aspoň náznak nějakej. No, to nás mrzelo. No, měřte na terče. Tihle pioníři, mladí ochránci hranic, tady žijí. Při rozhovoru s nimi zjistíte, že si vlastně ani neuvědomují proměny tohoto kraje na hranici dvou světů. Jsem byl poprvní v Maříži s výbravou tady Mladej stráčců hranic. Ten kroužek vedl pohraniční kluk, který byl na vojně a měl to jako plusový body. vedl pohraničník klu, který byl na vojně a měl to jako plusový body. Ještě stálo to rozvoj Maříšskýho zámku celý, už byl teda opuštěný, tak jsme ty prázdné místnosti procházeli s tím, že jsme pak přišli do zámecké kaple, kde byly v olovu zalitý takové ty barevné okna. A my jako Mladí Štrážce Hranic jsme kamenama ty barevné sklíčka zevnitř rozbíjeli a venku jsme sbírali to olovo, které jsme se pak na Vánoce lili pro štěstí, co nám to ukáže štěstí. Takže já tým mařížem mám co vracet. Jako moje první výpraha do maříže byla, že jsem tam ničil zámeckou kapli, ale pak ten zámek bolševici zbourali na cihly. Vydám bojový rozkaz ochranně státní hranic Československé socialistické republiky. Po! Jste určení jako kontrolní hlídka s úkolem nedovolit bezprstné... Já jsem přišel na vojnu, sloužil jsem na hranicích. Za mnou přišli pánové náboráři a lákali mě, abych šel sloužit taky, jako na trvalo. Já jsem nechtěl. Řekl jsem jim, že když mi dají, tenkrát byl problém sehnat byt vůbec jako jo, pro mladí lidi. Tak jsem jim řekl, že když mi dají byt, tak jim to podepíšu. No ani mi za 14 dní přinesi dekret jo. Takže mi nic jiného nezbylo. V době do 68. roku tady ta tzv. železná opona byla prostě poblíž té hranice Tady ta takzvaná železná opona byla prostě poblíž té hranice a nikdo to neviděl v podstatě, nikomu to až tak neto. Po osmáčedesátých, sedmdesátých letech se dělal takzvaný jednotnej profil a oni posunuli vlastně tu signální stěnu, tu železnou oponu, k už existujícím komunikacím. Takže každý jezdil okolo a tím se zvětšilo to hraniční pásmo. Například Maříš, na který jsme začali, tak tímto opatřením se dostala do pitle v podstatě. Maříš byla zadrátována kolem dokola. Můj rodnej dům byl po Pošmistrech, takže my měli tradici, že ty mý starší bratři i já potom, to po nich vzděděli, jsme roznášeli noviny jako brigádu. A já jako středoškolák jsem vyfasoval rajón Maříže, takže první 14 dní jsem do té Maříže ještě jezdil svobodně jako na kole nebo občas na motorce, jak by to vyšlo, jak jsem obešel Slavonicu, jak jsem měl čas, když mi to trvalo dlouho, tak jsem vzal motorku, abych tam měl rychle jít, když měl jsem čas, tak jsem tam měl na kole. A druhý čtrnáctní už tam vlastně v zatáčce u Rybníka už byl samopálník a otvíramy vrata za dráty. Ta vesnice byla odsouzena prostě k umření. Splněno. Včas a kvalitně. Odpoledne se klade řízené minové pole, které je velmi účinným prostředkem zatarasování. Protipěchotní miny se zapojí do elektrického okruhu a odpálí ze stanoviště odpalovacího zařízení. Je pravda, že tam byl tzv. EZOCH. EZOCH je zkrátka Elektrické zabezpečení ochrany státní hranice. A to bylo hodně blbý, protože v té drátění stěně bylo vysoké napětí. A fungovalo to tím způsobem, že byl na té pohraničší rodě nějaký operátor, a tam došlo ke zkratu, vyletěl jistič, tak on o chvíli ještě zapnul a za to pustil. A vlastně v té době tam zahynulo spoustu zvěře v tom. A ku podivu tam zahynulo víc vojáků, než těch narušitelů, naproti kterým to bylo míněno. Protože jste šel okolo, zakopl jste, tak jste hrábil do drátu a tam byla malá šance na přežití. Na první pohled idyla, ale labirint světa nedoprovází vždycky ráj srdce. A tak služba na naší hranici se západním světem je tvrdá, těžká a chlapsky drsná. Ocovi tam nešlo moc dobře v té Venezueli, takže se rozhodnul prodat všechno a cestovat zpátky do Evropy. Přijeli jsme na ty hranice Gmindu, no jenom, že my jsme přijeli odpoledne a ono už bylo večer, tma. Stále jsme ještě nepokračovali. Ty pohraničí měli ty pasy a něco zjišťovali. Až už bylo hodně později, někdy kolem 9. 10. hodiny večer, takže přišli ty celníci nebo ty strážce a říkali, bude nejlepší, že pojedete do Prahy, protože tady ty cesty jsou špatné a my zrovna jedeme do Prahy. Můžete jet za náma. No a abyste měli pohodlí v autě a děti mohli spát, tak ty vaše dvě dcery, Olgu a Darinu, si vezmeme do auta. Tak otec řekl, že jo, proč ne. A jeli jsme, jeli jsme rovně do Prahy a najednou jsme byli před bráná v Ruzíně. Soto jsem zajeli dovnitř, otce vzali, bez vysvětlení, bez ničeho nic, jsme byli zavřeni v Ruzin gefahren. Wir haben alles mitgebracht und haben uns abgeholt. Wir haben nichts mitgebracht und waren in Ruzin gefahren. Ich war Motorradfahrer, ich bin den ganzen Bezirk herumgefahren und habe Verkehrspolizei, also Verkehrsstreifen durchgeführt mit dem Motorrad und auch sonst auch Nachtdienste gemacht, meistens zwölfstündige Dienste. Wir sind dort die Grenze abgegangen, also abpatrouilliert von Stein zu Stein, von Grenzstein zu Grenzstein, ob irgendwelche Bäume rüberfallen oder sonst irgendetwas Augenscheinliches auffällt und so. Das wurde abpatrouilliert. Vorwiegend machte das ja die Zollwache damals, aber wir machen das drei, vier Mal im Jahr. Wir melden das dann der Bezirkshauptmannschaft, wenn irgendwelche Vorfälle waren. In der Wästekirche sind wir alle zusammen. Dann signalisieren uns die Psy und dann die Leute. Wer auch immer. Das waren normale Leute. kdokoliv prostě, k komu přijel. To byly normální lidi, to byl, já nevím, krmič v kravíně, řidič autobusu, taksikář, kdokoliv v podstatě. Kdokoliv tam žil. A ty lidi prostě, já nevím, autobusák, tak mu tam nalez někdo do autobusu, který tam vůbec nepatřil. No tak to nahlásil a on ho někdo zkontroloval. Oni se chovali tak jak kdyby úplně normálně, oni chodili do práce. On šel z práce a u kostela potkal nějakého divného opičáka, tak řekl, že tam se někdo motá, ten tady nebídlí, k nikomu nikdy nejel. Tak oni šli a řekli, že ukážte nám občanský plukac. Dnes ve středu v 19.30 pořádá PS Útvar taneční zábavu. K tanci hraje hudba PS Útvaru. Vstupné je dobrovolné. Konec hlášení. Ty lidi celkem si myslím, že drželi hodně pohromadě. I s těma klukama, s těma pohraničníkama. Tam v podstatě těch možností moc nebylo. A když se něco, kulturní akce, já nevím, nějaké zvelebování, vesnice a podobně, na tom všem se podílili ty vojáci. Bez těch by tam bylo dost těžko. My jsme to jen z nášho soudu zkáželi. V závodě, když byl větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší větší vě unserer Seite herum gekannt. Im Winter, wenn das Laub von den Bäumen weg war, konnten wir dem tschechischen Militär zuschauen, wie sie mit Hunden auf Personen trainiert wurden. Also, da wurden die Hunde praktisch auf Menschen gehetzt und da haben wir zuschauen können. Wir haben hier im Winter eine Läupe zum Langlaufen gehabt Und da hat man genau sehen können, was die machen. Wir leben unsere tägliche, ruhige Leben. Aber das bedeutet nicht, dass die Bedeutung und die Beleidigung unserer Grenzen uns verletzen sollten. Wimja Napolowicz. Ich habe am 30. Oktober 1984 Außendienst versehen in Münzwey. Und wir wurden gerufen, dass angeblich ein Toter im Wald liegen soll. Ein Bauer hat dies bei Feldarbeiten festgestellt, dass hier vorerst dachte er, das sind nur Kleidungsstücke und dann ist er vomembo, über irgendeinen Zaun geflohen, wo er einen Alarm ausgelöst hat. Und die Soldaten sind dann hinzugekommen und haben ihn auf österreichischem Gebiet, circa 300 Meter innerhalb Österreich, von rückwärts erschossen mit drei Schüssen. Er hatte im Wald arbeiten gehört und er dachte, aha, drehe ich den Transistorradio ganz laut auf, damit mich diese Leute hören. War aber leider nicht der Fall und so ist er verstorben dann. Diese Patronenhülsen wurden bei uns auf unserem Staatsgebiet gefunden, von einem Zollwachebeamten. Der hat sie mir übergeben und hat gesagt, hier hat er sie gefunden. Er war eindeutig bei uns herüben. Es wurde aber alles abgestritten. Die tschechischen Soldaten hatten gemeint, das wäre eine Jagdmunition von Jägern. Das wurde abgestritten. a všichni lidé, kteří to nevědí, to bude však štříknout. Pojď, poznáš, jak je země náruč měkká pro toho, který splnil, co čeká. Když vysílal nějaké velité hlídku, tak mu to nechal odříkat jak básničku. To byl zákon o použití zbraně. Jste musel udělat výzvu, pak znovu výzvu, varovnej výstřel, a pak jste teprve mohl střílet. Jako opravdově. Těch lidí, kteří měli československé občanství tehdy, bylo mizivý procento, které utíkaly přes zelenou hranici. To byli většinou cizinci, příslušníci NDR, Polska hlavně. Z těch našich bylo jenom velmi málo, kteří šli přes zelenou hranici takzvanou a neměli nic se zákonem. A ti, co byli slušní lidi, tak dlouho žádali o ten devizový příslip, až někde vodili na nějaký ten zájezd. Jednou jsem šel do školy a kamarádka byla v Jugoslávě na dovoleně a přinesla flašku slané vody. A jsem ji zkusil, potom když jsem přišel domů a řekl jsem to s radostí, že jsem chutnal slanou vodu, tak táta vytřestil oči, koukal na mě a říkal, synu, ty jsi se narodil u moře, ty jsi byl v moři hodněkrát. Víš co, měli bychom jít na dovolenou té Jugoslavě všichni. kteří hodněkrát, víš co, měli bychom jít na dovolenou té Jugoslavěšici. Měli jsme rádost, otec šel pořádat o pasy. Za chvílí utíkal otec, matka za ním, nadávala na něho, že je blázen. A ono se stalo, že ten úžedník dal pasy jenom matce, holkám a nic víc. Otci a bratrům a ani mě nedal žádný pasy. A řekl jim, že můžou jít na dovolenou oni a že my muři mu zůstaneme doma a příští rok, že pojedeme my. Tato to naštvalo, chytil ho pod krk, řekl mu, ty svíně, jedna komunistická, já ti uteču. Jeli jsme autem, měli jsme hrozný strach. Po každým, co jsme viděli, nějaký policajti říkali, to jsou oni, ty už nás chytnou. Všichni jsme byli div nějaký policajti, kteří říkali, že to jsou oni, kteří nás chytnou. Všichni jsme byli divně tajistou situací. Vrátit se zpátky bylo, že otce určitě zavřou, protože chytil toho komunistu pod krok. A když jsme tam jeli kvůli těch hranic, tak se koukal na ty ploty, věže, vojáci, minové pole, elektrické dráty, všechno možné. Říká, to není možné, tady tudy nemůžeme utect. Ale víte, kde to zkusíme? Zkusíme to v českých velenic. Přijeli jsme k prvním závoře, tam byl voják, ten strčil půl těla do auta a řekl, máte pasy? Ano, máme. Když se vrátíte, příští týden v neděli, tak já vám dám 100 korun, kupte mi tam milku čokoládu, až pojedete zpátky, já tady budu. Byla další závora, kus vepředu, tam stál další voják. Začal žlát na něj, co se děje, trvá ti to dlouho. Všechno je v pořádku, nech je jít. Tata nastartoval auto a jel a chtěl přidat na plid a prohrazit tu třetí závoru. Poslední. Ale potom se zaseknul a říká, tam je něco divného. Víte co, já se zastavím co nejblíž k té třetí závore. Všechni vystoupíte, postavíte se k té závore a já se ctiborem půjdu za tím strážníkem. A když já uvidím, že všichni jste připraveni, řeknu teď a všichni budete utíkat na druhou stranu. Tak já jsem šel s hocem, táta se otočí, vidí, že všichni jsou připraveni, řekne teď. Všichni, co byli u toj závory, podskrčili, začali utíkat. Otec utíkal za nima, ale já jsem se koukal na toho oficíra, jak vytáhl pistoli, střílel do vzduchu. Zostal jsem stát. Ani jsem se nebol pohnout. Zostal jsem stát. Ani jsem se nebol pohnout. Skoremšíci byli na druhé straně. Skovali se za auto jednoho. A brater dostal střelu do nohy, spadnul. A ten, co do něho střílel, schlouznul přes ty kosky a spadl mu samopal. Brater se vrátil krok, vzal mu ten samopal a otec řve na druhé straně, nech to ležet, zabij houtě. Tak to zahodil a utíkal dál, ten stražník se ležel na zemi. Vzal tu zbraně a začal střílet dál. I na rakouskou stranu. Nos constranou. Závodní závod 11. prosinec 1989. Pohrančníci odložili samopaly a vzali do rukou štípací kleště, aby odstranili kilometry zátarasů mezi Československem a Rakouskem. Ostnaté dráty a pevné pletivo tvořící smutný pozůstatek studené války nás vydrželi oddělovat od sousedního Rakouska celých 36 let. nach dem Schluss der Studierenden-Wahl, haben wir 36 Jahre střevy byly větší, a všechny chtěli se v konečních konečních střechách vytvořit. Šla Česká dechovka a Rakouská, šlo se po poli, a prostě jsme měli obou strany vlhký oči a byli jsme konečně v tom frátresu, v té vesnici, a oni zase byli tady. Byli jsme šťastní, že je to pryč. Já jsem vlastně v Rakousku byla jednou na zmrzlíně. To přijela segra s manželem a jeli jsme tam. Jo, jednou jsem tam byla. Ale jenom na krajířsku. To je i dnešní diskurs, jo. Jako komu co říká svoboda, jestli to je výraz nebo ty věci nehmotný. Tady i po revoluci byli lidi, kteří neměli pasa, nebyli tam, jo. Možná i dnes by se tady někdo takhle ještě našel, že tam nikdy ani do Arkauska neměl touhu z těch Slavonic jít podívat. Ale když člověk získal jakýsi rozhled vzdělání, tak prostě ta oplocenka vadila. Já jsem toužil letět opryč. Ne, že bych toužil ten svět vidět, ale nesnesl jsem, že to je. Že jsme zavření. To bylo pro mě jako daleko větší poroba nebo fuj tojkso. Egal auf welcher Seite, Heimat ist Heimat. Das ist das Allerwichtigste, seine Wurzeln. Und wenn es mir gesundheitlich schlecht geht, dann setze ich mich ins Auto und fahre ganz alleine in den Bömerwald, fahre irgendwo, da singe ich meine Lieder, die Tränen rinnen und dann fahre ich glücklich wieder nach Hause. Das ist so wie ein Baum ohne Wurzeln, der kann nicht stehen, der hat keinen Halt, der fällt um. Und der Mensch braucht auch Wurzeln. Wenn wir im jüdischen Europa sind, haben wir hier das Schengen-Bereich, dann ist die staatliche Grenze noch nicht ausgeschlossen. Doufám, že je nezruší. Protože bych rád zůstal Čechem. Jsem rdej na to, že jsem Čech. Nebo vlastně asi Moravák. Thank you. Titulky vytvořil JohnyX. řekněme, krátkou debatu. První otázka asi zřejmě na tebe, Honzo. Odkdy je možné vnímat vlastně zhoršení vztahů mezi Čechy a českými Němci a možná úplně nejlíp, protože ten film nám začíná v roce 1945 a nejde hlouběji do historie, tak kdyby si mohl trochu uvést, jak se vlastně první republika chovala nebo postavila vlastně k německojazyčné menšině, která byla vlastně v určitých částech pohraničí téměř většinou. Wir haben also jetzt den Film Die Grenze gesehen und jetzt folgt unsere Diskussion mit den Historikern. Die erste Frage würde ich dir, Hunsang, stellen. Ich würde interessieren, seit wann kam es eigentlich zu einer Verschlechterung der Verhältnisse zwischen den Tschechen und den Deutschen? der Verhältnisse zwischen den Tschechen und den Deutschen. Weil der Film, den wir jetzt gesehen haben, der fängt eigentlich 1945 erst an. Und mich würde interessieren, wie war das Verhältnis zwischen den Tschechen und den Deutschen im Grenzgebiet in der Zeit der Ersten Republik, als eigentlich die allgemeine deutsche Minderheit im Grenzgebiet eine Mehrheit bildete. které vlastně věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věděla, že věd nového státu se nesetkal úplně s pochopením politických reprezentantů českých Němců a v celém českém pohraničí bylo založeno několik takových separatistických provincí. Takže vlastně už takový první konflikt, můžeme říct, že zavážený konflikt, vytvořil se v roce 1918, přímo v hře, když se vytvořila Česká Slováka. entstand bereits 1918, gleich im Herbst, nachdem neu die Tschechoslowakei entstanden hat. Und dieses Faktum, also bei manchen Deutschböhmen keine Begeisterung weckte und es entstanden also bewaffnete Gruppierungen. které byly koupovány. I tady v Jižním Čechách byla vyhlášena takzvaná župa Benrwaldgau se sídlem v Krumlově a ty provincie chtěly se připojit buďto k Německu nebo Krakousku, k německy mluvícímu státu. Zde byl tady způsoben Böhmerwaldgau s centrem v České Krumlově a chtěli se způsobit nebo do Austrojštiny nebo do Německa přišli. Aber diese Versuche wurden sehr schnell unterdrückt durch die damals entstehende tschechoslowakische Armee. Allgemein muss dazu gesagt werden, dass diese Aktivität eigentlich eher nur auf Lokalpolitiker zurückzuführen ist. politikou, je a těchto českých a českých, kteří tady žili, měli v této časť jiné problémy, většinou existenciální problémy. Abych třeba připomněl, že v tomto posledním válečném roce 1918 byla průměrná váha rakouského vojáka 48 kg a to obyvatelstvo v zázemí na tom nebylo o moc lépe. A právě tady v tu dobu na podzim 1918 udeřila španělská chřipka, takže spousta těch obyčejných lidí tehdy řešilo úplně jiné problémy. Já bych chtěl jenom dát hlavu, když jsme měli v roce 1918 vůk a jeho důslední soldát v Austriáčském vývoji 48 kilogram. A u lidí, 1918 wog ein durchschnittlicher Soldat der österreichischen Armee 48 Kilogramm. Bei den Leuten hier war das wohl nicht anders. Im Jahr 1918 ist auch die spanische Grippe ausgebrochen. Das waren Sachen, die dort spielten in der Zeit. Pak se ta situace uklidnila, ale třeba zase říct, že v těch prvních letech první republiky došlo bohužel k řadě přehmatů, které pak zadělaly na problémy do budoucna, ať to bylo třeba nahrazování německých železničářů českými v pohraničí a podobně, takže ti lidé pak si těžko budovali vztah k tomu novému státu. Und so haben die Leute sich dann einen schweren Kontakt zu diesem neuen Staat gebaut. Aber es muss auch leider gesagt werden, dass in den ersten Jahren der Ersten Republik verschiedene problematische Sachen gemacht wurden, die dann auch zu Problemen in der Zukunft führten. Zum Beispiel im Grenzgebiet wurden deutsche Eisenbahnbeamte durch Tschechen ersetzt, V krensgebítu byly dojížděny české závodníky, které nebyly v této situaci. A to přišlo k dalším problémům. A do toho roku 2021, kdy v tom pohraničí byla armáda československá, tak docházelo i k řadě provokacím, demonstracím, bouřím, ať už proti německým, nebo třeba i proti židovským, třeba i ze strany československých legionářů k tomu bohužel docházelo a až pak od těch dalších let bylo nějaké sklínění a ty Němci v rámci Československa byly de facto zrovnoprávněni a ta situace se znovu prudce zhoršila až s hospodářskou krizí ve 30. letech. Bys zum Jahre 1921 waren aber im Grenzland die tschechoslowakischen Soldaten stationiert und in den Jahren kam es auch zu verschiedenen Provokationen und Demonstrationen und Unruhen, die auch zum Beispiel gegen Deutsche und gegen Juden gerichtet waren. Hierzu muss gesagt werden, dass das auch häufig von Seiten der tschechoslowakischen Legionäre ausgegangen ist. Dann kam es zu einem gewissen Zeitraum einer Beruhigung. Und es kam auch zu einer gewissen Gleichstellung der Deutschen im tschechoslowakischen Staat. na nějakou nejvíce vzájemnou vzájemnosti v Českoslováckém státi, ale situace se znovu však zvýšila v 30. letech s významnou významnou významnou krizi. V této významnosti možná ještě na tebe, Honzo, jeden dotaz k tomu, že se hodně mluví o tom, že v posledních demokratických volbách za první republiky volilo přes 90% vlastně německého obyvatelstva Heinleinovskou partáji. Ale ono to nebylo tak jednoduché, že ne? Dano, tady ještě mám jednu otázku. Máš jednu otázku o tomhle významu? Můžeme říct, že v této významu většinou demokratickýchěmeckých středních středních středních na Hinnleinu středních středních středních středních středních ale to bylo možná nejvíc tak jednoduché a jednoduché, ne? To byly poslední, nebo byly obecní volby v květnu 1938 a to už vlastně vrcholila ta sudetská krize a Hinnleinová SDP získávala obrovskou podporu k tomu pohraničí právě i díky propagandě z Německa, která třeba říkala, že česká vláda nedokáže těm sudetským Němcům pomoct v té hospodářské krizi, která u nás zasáhla právě nejvíce to pohraničí. Ja, das waren die letzten allgemeinen Wahlen, die im Mai 1938 stattgefunden haben. Und das war auch die Zeit, als die sogenannte sudetendeutsche Krise ihren Höhepunkt erreichte. Und die sudetendeutsche Partei, die wurde auch stark von der deutschen Seite und der deutschen Propaganda unterstützt, die zum Beispiel darauf hinwies, dass die tschechische Regierung keine Hilfe den Deutschen in Böhmen leistet in der Krise. Er konnte 90 Prozent der deutschen Antworten erhalten. Sie kamen da nicht, sondern natürlich alle. Die Teilnahme von den Deutschen war nicht 100 Prozent. německých odevzdaných hlasů. Oni tam nepřišli, těm volmá samozřejmě všichni. Ta účast ze strany Němců nebyla 100%, takže nemůžeme říct, že 90% Němců volilo Henleina, ale oproti těm ostatním stranám i těm českým to bylo vítězství dost brtivé. A Henlein v těchto vá in diesen Wahlen wirklich 90% der abgegebenen deutschen Stimmen bekommen. Also wir können nicht sagen, er hätte 90% der deutschen Stimmen bekommen, weil die Wahlbeteiligung der Deutschen nicht 100% war. Aber wenn wir uns die Wahlergebnisse von allen anderen Parteien anschauen, dann war sein Wahlergebnis doch überwältigend. Andi, jetzt eine sehr ähnliche Frage an dich. Wann fühlst du die Verhinderung der Verhältnisse zwischen Tschechien und Tschechischen? Andi, jetzt eine sehr ähnliche Frage an dich. Seit wann siehst du eigentlich eine Verschlechterung der Beziehungen und der Verhältnisse zwischen Deutschen und Tschechen? Ich glaube, wir müssen uns etwas weiter zurückgehen, so in das 19. Jahrhundert. Und da war das eingeblendet in einfach die Entstehung des Nationalismus. nacionalismus. Já si myslím, že bychom měli jít v historii ještě o něco dále, a sice do 19. století, a podívat se na to v kontextu vznikajícího nacionalismu, ve kterém to bylo ukotvené. Kdy se tedy objevovala ta myšlenka, že lidé, kteří žijí v jednom sprechen sollen und eine ähnliche Kultur haben. Und noch während der Monarchie gab es durchaus redliche Versuche, dem gerecht zu werden. Ich erinnere an Ministerpräsident Babini, der hat 1897 ein Dekret herausgebracht, das in den Gemeinden von Böhmen und Meeren auch tschechisch Amtssprache wird. Aber das hat nur zwei Jahre gehalten? Nur, dass es nur zwei Jahre gedauert hat. Weil die deutschsprachigen Abgeordneten innerhalb der Monarchie dagegen Sturm gelaufen sind? Weil das die deutschen Besucher, die das zurückgebracht haben, sehr stark beeindruckt hat. Und diese Idee des Nationalstaates, dass alle in einem Staat dieselbe Sprache sprechen, hat uns dann das ganze 20. Jahrhundert noch begleitet. Und die Meinung des Nationalstaates, in dem der Nation mit einem einzigen Sprachsprachsprachsprache spricht, ist eine Meinung,é celým 20. stoletím. So wurden auch die Vertreibungen 45, 46 von den Allierten befürwortet. A proto vlastně také spojenci souhlasili s vyháněním 45. a 46. roce. Jestli se ale neměli, možná by v tahle souvislosti bylo dobré připomenout, že čeští Němci měli zákonem zaručeno to, že úřední styk mohli vykonávat ve sv, bylo pro Německé Bůhny garantováno, že by si mohla vytvořit věci, které by byly vědět v její motorklubu na něj. Samozřejmě v průběhu první republiky. Takže v průběhu první republiky, a teď znovu. Já bych se teď možná trošku posunul do roku 1939, protože často můžeme slyšet to, že nejdřív byly přece z toho pohraničí vyháněni Češi a tak je v podstatě přirozené, že po roce 1945 byly vyhnáni ti Němci z toho pohraničí a že je to vlastně tak nějak 50-50. V tomhletom smyslu bych se, Honzo, chtěl zeptat, jak to vidíš ty z pohledu historika, dá se vůbec srovnat co do brutality nebo porušení občanských nebo lidských práv, právě to vyhánění, řekněme, ten odchod českého obyvatelstva ze sudet nebo z těch pohraničních oblastí s tím odchodem nebo odsunem po květnu 1945? Já bych věděla, že v roce 1939 nebo po 1939 mluvíme hodně, že to je vlastně předtím vytvoření Čechů gehen oder nach 1939. Wir hören häufig, dass es eigentlich erst zu der Vertreibung der Tschechen aus den Sudetengebieten kam und dann wurden im Jahre 1945 sozusagen natürlich die Deutschen vertrieben. Also dass das eigentlich so eine Lage ist, so 50-50. Und jetzt hätte ich eine Frage in diesem Zusammenhang an dich, Honza, als Historiker. Kann man diese beiden Vertreibungen, diese beiden Aussiedlungen aus der Základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základní základ obrovský rozdíl jednak v kvantitě, takže odsum Němců po válce se týkal více než 3 milionů lidí, kdežto po Měchovské dohodě, takže na podzim 1938, odešlo z toho pohraničí odstoupeného asi 100 tisíc Čechů, ale je teda třeba připomenout, že půl milionu Čechů v těch fuzetech zůstaly. A nedá se srovnat vlastně ani to násilí poválečné, protože v roce 1938 nedocházelo k žádným hromadným popravám a násilnostným vraždám toho druhého etnika, tak jako v květnu a červnu 1945 v našem pohraničí. in unseren Grenzen? zum Beispiel in der Quantität. Also es wurden an die drei Millionen Deutsche vertrieben, während nach 1938 ungefähr 100.000 Tschechen vertrieben wurden aus dem Grenzgebiet. Und hier muss noch hinzugefügt werden, dass damals eine halbe Million Tschechen noch im Grenzgebiet geblieben ist. Auch jetzt, was den Vergleich von Brutalität anbelangt, dann kann man nicht sagen, dass im Jahre 1938 diese Ereignisse von Morden und Hinrichtungen begleitet gewesen wären, wie dies im Jahre 1945 im Mai und im Juni der Fall war. 1945 v maji a juni byl to. 39 měli možnost takzvaně optovat pro československej občanství, respektive potom protektorátní. A i když to udělali, tak ale dál mohli oficiálně zůstat žít v těch sudetech. A záleželo na místních podmínkách, pokud tam opravdu byli nějaký fanatičtí nacisté, kteří jim udělali ze života peklo, tak pak samozřejmě ti lidé utekli. Ale většina těch lidí tam nějak dokázala zůstat. Die Leute sind natürlich weggeflogen, aber die meisten Leute konnten dort bleiben. Interessant ist auch, dass es im Jahr 1938 von deutscher Seite keine gesetzliche Norm gab, die gegen die Tschechen gerichtet gewesen wäre in Bezug auf die Aussiedlung. Wer also bleiben wollte, der konnte bleiben und bekam dann die Bürgerschaft als Reichsdeutscher. Aber es gab auch die Möglichkeit noch dafür zu optieren, um die Tschechoslowakische, beziehungsweise also die Staatsbürgerschaft des Protektorats zu haben und zu bleiben. Es ging natürlich dann von der konkreten lokalen Situation ab. Wenn irgendwo fanatische Nazis waren, dann sind die Tschechen weggegangen. a zemství Češinou je to, že vět Tak Benešové dekrety je lidové označení. Oficiálně to byly dekrety prezidenta republiky, které začaly být vydávány už v době, kdy exilová vláda byla ještě za války v Londýně. A nevytvářel je sám prezident Beneš, ale celá vláda plus řada orgánů, které ji podléhali. Und nicht nur Präsident Beneš, sondern die gesamte Regierung und viele Organe, die sie unterliegen, haben sie nicht entwickelt? A dekrety v té době, která byla zaviněna okupací, vlastně nahrazovaly vydávání zákonu klasickou cestou za pomocí parlamentu a řešili spoustu věcí od zprávy osvobozleného území, armády, i třeba řešení občanství státního, potrestání kolaborantů a tak dále. Ale paradoxně žádný z těch dekretů nenařizoval odsum Němců, tak jak si teda většina lidí dodnes myslí. den Ausstieg der Deutschen nicht aufgeräumt hat, so wie die meisten Menschen bis heute denken. die damals eben nicht erlassen werden konnten während der Okkupation. Und sie behandelten sehr viele unterschiedliche Sachen, also Themen wie Verwaltung des Gebiets, Fragen der Armee, Fragen der Staatsbürgerschaft, Fragen der Bestrafungní kolaborace. A co je zajímavé, je to, že tyto dekrety nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace nezávodní kolaborace který probíhal po celý rok 1946, ten oficiální, tak byl vyhlášen nebo nařízen vyhláškou ministerstva vnitra, kterou schválila vláda ke konci roku 1945. Žádným dekretem. A ten takzvaný divoký odsun, který probíhal v létě 1945, neměl žádnou zákonnou oporu. A už tady v té době, před tím oficiálním odsunem, tak opustilo republiku asi půl milionu Němců, ať byly vyhnáni tady takhle nelegálně, nebo dobrovolně se předčasně vysídlili sami. Die Aussiedlung der Deutschen wurde offiziell erst im Jahre 1946 geregelt durch eine Verordnung des Innenministeriums, die Ende des Jahres 1945 erlassen wurde. Also es war kein Dekret, es war dann schon eine Verordnung des Innenministeriums. Und diese sogenannte wilde Vertreibung, die im Jahr 1945 zuvor stattfand und nicht auf Gesetzen gegründet wurde, plus Menschen verließen auch freiwillig das Gebiet, das betraf ein a nebylo to vytvořeno na základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních základních z Das hat sich in den nächsten Jahren im Jahr 1946 mit den 10.000 bis 100.000 Menschen aus der Schweiz verglichen. Eine Frage an Andi. Wie hat sich Österreich damit auseinandergesetzt, dass im Jahre 1946 und danach zehntausende, hunderttausende ausgesiedelte Personen nach Österreich gekommen sind. Wie wurde das bewältigt? Das war sehr schwierig für Österreich, auch weil die vertriebenen Sudetendeutschen nicht das einzige Problem waren. Es waren noch Kriegsgefangene im Land, die KZs wurden geöffnet, also die, die überlebt haben. Es war Österreich besetzt von den Alliierten, es war sehr schwierig zu bewältigen. Für Rakkowsko war es damals ein schwieriges Zeitpunkt, weil es nichticházeli vyhnaní sudečtí Němci, ale také tu byla otázka válečných zajacců, byly otevřeny koncentrační tábory a pohybovaly se tam přeživší z koncentračních táborů a v Rakousku byli spojenci. und in Raskowsk waren es die Verbündeten. Also gab es eine ganze Reihe von Themen und Problemen, die sich in diesem Moment lösen. Und Österreich hat sich damals definiert, und sehr lange noch definiert, als erstes Opfer von Hitler-Deutschland und hat gemeint, das Problem gegen Österreich gar nichts anderes ist ein deutsches Problem. Und Rappusko hat sich damals als das erste Objekt des hitlernischen Niemands definiert. Und dass also das ganze Zeitraum des Nazismus etwas ist, was die Niemands und nicht Rappusko betrifft. Toto období toho nacismu je něco, co se týká Německa a nikoliv Rapouska. Konkrét, takže často tam bylo k dispozici nějaké nouzové ubytování v Linci a v jiných městech. Aber hauptsächlich hat man versucht, die Geflüchteten weiter zu schieben. Aber hauptsächlich hat man versucht, die Geflüchteten weiter zu schieben. a zvázející osoby někam dál pryč. A to se v Ústřech v roce 2015 s vývojem vývoje vůbec nezapomnělo. A to je vlastně něco, co udělalo Rakousko také v roce 2015, že se snažilo ty příchodní prostě poslat někam dál. To je taková rakouská tradice. Přeci jenom ale v Rakousku někteří zůstali a nebylo jich málo. Může se dneska, vlastně dá se dneska ještě poznat v dnešní rakouské společnosti, kdo je z rodiny, která po roce 45 přišla do Rakouska z Československa. Existují tam nějaké krajanské spolky? Dá se zkrátka poznat, kdo je z rodiny, která přišla po roce 1945? Ale denach, manche personen, a to je vlastně větší, a to je vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně Und mich würde jetzt interessieren, kann man eigentlich heute noch merken, dass jemand aus einer Familie stammt, die 1945 nach Österreich gekommen ist, zum Beispiel aus Böhmen, gibt es Vereine, gibt es Landsmannschaftsvereine oder wie ist das? Es gibt diese Vereine, die sind auch aktiv, aber mit abnehmendem Enthusiasmus, weil es nur mehr eine vererbte Zugehörigkeit ist, keine Empfundenheit mehr. které v fronte není. Aber die Vertriebenen oder die Geflüchteten sind in Österreich, aber auch in Deutschland sehr gut integriert worden. Aber die Wehnanzen waren eigentlich ziemlich gut integriert in der Aukusse und auch in der Niemetschschicht. Und wenn man einen Vergleich zieht, zum Beispiel mit den geflüchteten Palästinensern, die 1948 bei der Gründung von Israel geflohen sind, dieses Problem ist bis heute nicht bewältigt. Und wenn wir es zum Beispiel mit den Palästinensern, die 1948 flogen, als der Staat Israel eröff daran liegen, dass relativ schnell klar war, auch nach dem Putsch 1948, dass es keine raschere Rückkehr geben kann und man muss sich in der neuen Gesellschaft integrieren. ke komunistickému převratu a tím pádem bylo jasné, že se ti lidé hned tak nebudou vracet zpátky. Po roce 1948 samozřejmě byla zpuštěna železná opuna a už předtím, než byla zkompletovaná a i potom, po nějakou dobu byly aktivní tzv. agenti chodci. To je poměrně, a samozřejmě převaděči, jako jejich, řekněme, nejznámější zástupce je Josef Hasel, král Šumavy. Dá se nějak vůbec vyčíslit, kolik těch agentů chodců bylo? Kann man überhaupt sagen, wie viele Agenten es schon gab? über die Grenze und Flüchtende begleitet haben. Zum Beispiel ein bekannter Name ist Josef Hassel, der König des Böhmerwalds. Wissen wir, wie viele solcher Menschen, Schmuggler und Spione, die dort ein- und ausgingen, überhaupt gab? To je takový paradox, že když se dnes řekne třetí odboj, tak většině lidí se vybaví asi pouze bratři mašiny. Když se řekne králové šumavy, tak si někteří vybaví Josefa Hasila, možná ještě Kiliána Novotného. Ale my jsme měli minimálně 2000 agentů chodců, kteří tedy prokazatelně alespoň jednou překročili zpátky tu hranici s nějakým třeba spravodajským úkolem. A to vlastně víme jenom o těch, o kterých se dokázal dozvědět státní bezpečnost. Ja, to je takový paradox. Když se říká třetí výdělství, tak se všichni jenom vědí o brýdých mašinách. Když se říká kýnike Bömerwald, tak se vědí o Josef Hasil, někasser, manche vielleicht noch an Kylian Nobotny. Aber wir wissen, dass es mindestens 2000 Personen gab, die die Grenze überschritten haben und eine nachrichtendienstliche Aufgabe dabei erfüllten. Und diese 2000 Personen, über die wissen wir es eigentlich nur deswegen, weil es der tschechoslowakische Staatssicherheitsdienst wusste. Und jetzt möchte ich noch ergänzen, že ducende těchto lidí, když jsou představovány, jsou představovány, a hodnota z nich jsou představovány. Andi, chtěl bys si k tomu něco doplnit? Ze svého pohledu, z pohledu Rakušana, jak tenhle fenomén přehvaděčů a agentů chodců, jestli byl vůbec nějak reflektován v Rakušpu, jestli se o něm vědělo, jestli byli zapojeni nějací Rakušané do téhle činnosti. Andi, möchtest du das vielleicht ergänzen mit österreichischem Blick, diese Thematik der Menschenspuggler und der Spione, die die Grenze überschritten haben? Ist das ein Thema, das irgendwie in Österreich reflektiert wird, für das man sich interessiert, über das man weiß, dass es das gab? Waren vielleicht auch Österreicher daran beteiligt, an diesem Phänomen? Man weiß, dass es das gab und es hat viele Einwohner an der Grenze gegeben, auf der österreichischen Seite, die nachweislich im Sold des tschechischen Geheimdienstes gestanden sind. die nachweislich im Sold des tschechischen Geheimdienstes gestanden sind? Aber das Problem in Österreich ist, dass in Österreich diesbezüglich die Archive nicht offen sind. Und das, was wir wissen, wissen wir aus tschechischen Archiven. Aber das Problem in Rassel ist, dass in Rassel keine Archive anbietet. Also das, was wir über dieses Phänomen wissen, wissen wir. Zum Beispiel wurde an der tschechischen Grenze, im Ort, wo ich wohne, in Windhag, wurde ein Abhörposten installiert, um quasi nach Tschechien hineinzuhören. Aber dann existierte auch ein ganz offizielles staatliches Verhandlungsschutz. Zum Beispiel in der Stadt, in der ich wohne, in Windhagen, war eine Abhörstation verankert, die die tschechische Seite abhörte. Wir sind uns ziemlich sicher, dass diese Informationen auch an die NATO weitergegeben wurden, also an die westliche Militärvereinigung. Aber belegen können wir es nicht, weil die Belege immer noch unter Verschluss sind. Takže vlastně vojákům. Ale doložit to nemůžeme, protože ty archiválie zatím nejsou zpřístupněné. S tímhle se možná pojí další téma, jaký byl v Rakousku většinový názor na Československo mezi lety 1945 až 1989, možná i s přihlednutím k roku 1968, kdy do Rakouska odcházelo poměrně velké množství lidí v důsledku invaze vojsk Varsavské smouly. Jak se Rakušaně dívaly na Čechoslováky? V tomto vzájemnému výzvu je třeba jedna otázka, jak se Řečení České Slováky a Čechovské Slováky, vor allem jetzt in den Jahren 1945 bis 1989 und auch vielleicht im Zusammenhang mit dem Jahr 1968, als viele Leute aus der Tschechoslowakei nach Österreich kamen. Wie sahen die Österreicher, die Tschechen und die Slowakei? Also mit der Erfahrung aus 1968 nach der Niederlage des Prager Frühlings kann man sagen, es hat großes Mitgefühl gegeben. Was die Tragödie war, war es ein sehr großes Verlust. Und Österreich hat das zum einen die Tschechische als von der Sowjetunion geknechtetes Volk gesehen. Also wirklich ein Weltbild geprägt vom Kalten Krieg, wo es nur Schwarz-Weiß gibt. Also das war wirklich ein Blick auf die frische Krieg, wo alles schwarz oder weiß ist. An der tschechischen Grenze ist das Ende der Welt. Aber anders gesagt, in der Rakowsk, wurde immer gesagt, dass es auf den Grenzen zu den Tschechern endet. Also das Ende der uns bekannten Welt, Je to základní svět. Ale jinak se v Rakousku vždy říkalo, že na hranicích k Čechám tam končí svět. Tam je konec světa. Základní svět je úžasný zem. Takže tam končí ten nám dobře známý svět a to, co je zatím, to je prostě tma. Zaplnit ten svůj výsledek. Ty jsi byl v dětských letech vlastně... nebo jinak, ty jsi se ve škole musel něco učit o Československu, nebo ne? Vůbec ve škole, třeba v rakouských školách, nebylo tématem, co je to Československo? Du als Kind oder als Schüler, du musstest wohl etwas lernen über die Tschechoslowakei in der österreichischen Schule oder war das gar kein Thema im Schulunterricht, die Tschechoslowakei? War kein Thema und auch heute noch gibt es sehr wenig Berichterstattung in den österreichischen Medien über Tschechien. Aber auf der ganz lokalen Ebene, also wirklich das Leben miteinander an der Grenze, gibt es sehr viele Geschichten, wie die entlaufenen Kühe zurückgebracht wurden, oder man hat sich gegenseitig Bier in den Grenzfluss gestellt und so weiter. Aber wenn wir uns an den lokalen Niveau der Leben an den Grenzen schauen, dann gibt es viele Historien darüber, wie jemanden in der Grenze die Krabbe gebraten hat, wie sie dann zurückgekehrt wurden, oder wie sie einen Bier für ihren Nachbarn in den Fluss an den Grenzen gebraten haben. Und belastet wurde dann sehr schnell nach 1989 das Verhältnis durch die Auseinandersetzung um Temelin. Und nach 1989 wurden die gemeinsamen Verhältnisse mit den Sporen um die jadernische und elektronische Grundlage sehr schwer. Die ganze Schulklasse der Volksschule wurde unter zehn Jahren von der Schule abgestellt, um die Grenzen zu blockieren. Die ganzen Schulstufen des ersten Stufen waren an die Grenzen eingeladen, um sich in die Blockade der Grenzen zu befinden. příliš prvního stupně byli posílány na hranici, aby tam se zapojili do blokády hranic. K tomu se dostaneme. Váda, co kom vědom, no. Teď možná ještě zpátky k té železné oponě. V tom filmu jsme viděli jednoho z pohraničníků, pana Duška. Zároveň tam byl příběh pana Šindara, rodiny Šindarových. Kolik lidí celkově zemřelo Honzo na střežené hranici s Rakouskem v průběhu let 48 až 89. A byly to vždycky jenom ti, kteří se chtěli dostat z východu na západ, nebo byly taky nějaké pokusy dostat se ze západu na východ? Honza, já bych chtěl tě zeptat o eisený výhled. Sie haben es nicht gesehen. sind an der bewachten Grenze zwischen 1948 und 1989 gestorben. War das so, dass man die Grenze immer nur aus dem Osten Richtung Westen überquerte? Oder gab es auch Versuche von Überquerungen aus dem Westen in den Osten? In der heutigen Zeit wird das Nummer 276 auf die Zcených na civilistů na hranici v letech 48 až 89, z toho asi 130 přímo na rakouské hranici. A teda zajímavé, nebo třeba říct, že celá třetina tady z toho celkového počtu mrtvých připadá na pouhé tři první roky komunist erste Jahre des kommunistischen Grenze gestorben sind. Wobei interessant ist, dass ein Drittel dieser Zahl auf die ersten drei Jahre, also 1948 bis 1941 zurückgeht. Gerade hier die Jahre 1948 bis 1951, das ist die klassische Zeit der Königsschäfer, Právě tady ty leta 48 až 51, to je taková ta klasická doba králu Šumavy, agentů, chodců, kdy ta hranice byla ještě relativně prostupná, málo střežená, jako po vzniku pohraniční stráže v roce 51. A proto i daleko více lidí se pokoušelo o ten přechod a stříl se tam opravdu hodně. A je to taková ta doba zdivočelé té pohraniční země. Títo dva roky, 1948 a 1951, to byly roky, kdy se země nebyla taková, že se země byla relativně nebezpečná, nebyla taková, že seená a nebyla tak intensivně vzdělávána. To byl tedy i tato časovspěšnost při pokusu o překročení hranice je 60 %. A co je zajímavé, kterým je úplně 60% úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úplně úpl proces bolševizace země a na těch hranicích se taky střílelo. A historici dokonce odhadují, že tady v těch třech letech zahynulo na hranicích více lidí než pak za těch 40 let dohromady. Co je také velmi zajímavé, je to, že se nikdo nezapomněl s tím, že se na hranicích zahynulo v roce 1945-1948. A třetí republika v této čas jener Zeit, das war ja nicht eine 1 zu 1 Kopie der Ersten Republik. Da kam es schon zu einer gewissen Bolschewisierung und es wurde an der Grenze auch geschossen. Und man schätzt, dass in jenen Jahren eigentlich mehr Personen an der Grenze gestorben sind als in den darauffolgenden Jahren. Aby jsme teda ty oběti měli kompletní, tak je teda taky třeba říct, že v těch letech 48 až 89 na hranicích zahynulo asi 600 pohraničníků, což je vlastně daleko víc než těch utečenců, ale pouze asi 12 nebo 15 z nich při nějakém ozbrojeném střetu. Drtivá většina ostatních byly sebevraždy, nešťastné náhody, úrazy a tohleto všechno jsou taky oběti té železné opony, protože většinou šlo o vojáky základní služby, mladé, kteří si často nemohli ani vybrat, kam na tu vojnu půjdou a byli tam na tu hranici posláni. und waren dort auf der Grenze beschlossen. Und vielleicht jetzt, um uns ein komplettes Bild von den Opfern an der Grenze zu machen, es muss auch gesagt werden, dass in den Jahren 1948 bis 1989 an der Grenze an die 600 Grenzsoldaten gestorben sind, wobei eigentlich nur 12 bis 15 von ihnen infolge eines bewaffneten Konflikts und gegenseitigen Schüssen gestorben sind. Die anderen, das war zum Beispiel Selbstmord oder ein Unfall, der passiert ist. Und es muss auch gesagt werden, dass die Leute, die dort den Dienst machten, das waren meistens sehr junge Leute, die im Wehrdienst waren und die eigentlich auch nicht selber ausrobci výrobci výrobci výrobci. mohl všimnout, že tam byl jeden informační panel věnovaný mladému muži, klukovi, který se snažil dostat z Rakouska do Čech, do Československa. Mohli by si popsat, o co tehdy šlo a jak moc vzácný to byl jev, že se někdo chtěl z Rakouska dostat do Československa? Was ging damals los und wie sehr, sagen wir mal, bescheiden war, dass jemand aus Rassel nach Tschechoslowakei wollte? Informationspanels und Materialien. Und da war auch die Geschichte eines jungen Mannes, der aus Österreich nach Tschechien geflohen ist. Worum ging es da eigentlich? Was war das? Können Sie uns diese Geschichte etwas näher bringen? Dieser konkrete Fall ist aus 1961. Er handelt sich um 17-letého Horsta Passlera, který se pokusil dostat do Československa na svatbu svého bratra, který tady po válci zůstal a komunistický režim odmítl té rodině, která žila v Rakousku, sem na tu svatbu přicestovat. A on se na vlastní pěst pokusil přes tu hranici dostat a byl usmrcen elektrickým prvůdem v té železné oponě. Ja, das war ein Fall aus dem Jahre 1961, ein Fall des 17-jährigen Horst Postler, der in die Čechoslovakie wollte zur Hochzeit seines Bruders. in die Tschechoslowakei wollte zur Hochzeit seines Bruders. Aber die Familie, die zu der Hochzeit aus Österreich in die Tschechoslowakei fahren wollte, der wurde es von der tschechoslowakischen Seite nicht ermöglicht einzureisen. Und dieser 17-jährige Bruder wollte also die Grenze überqueren 17-jährí bruder chtěl překvět a závodil významnýmšťastný případ se odehrál u Slavonic, kde pohraničníci zastřelili mentálně nemocnou rakouskou ženu, která prostě se dostala až z té rakouské strany až těm drátům. A když opustíme tu dobu těch králov Šumavy a agentů chodců, kteří samozřejmě měli svoje důvody k tomu přecházení a která definitivně skončila v polovině 50. let, tak se občas objevovaly případy emigrantů, třeba z Itálie máme zaznamenány případy Italů, kteří třeba prchali před italskou mafíí, anebo dokonce i případy italských komunistů, kteří byli přesvědčeni, že se tady dostanou do nějakého toho sovětského ráje, ale to byly dost ojedinilé případy. A my máme i další významné případy, například případ na Slavonice, Slavinsk, wo eine mental kranke Frau aus Österreich erschossen wurde, die also auf ihren Wegen irgendwie bis an die Grenze gekommen war. Und jetzt mal abgesehen von der frühen Zeit bis zur ersten Hälfte der 50er Jahre, gab es auch manchmal Fälle von Personen, die in die Tschechoslowakei emigrieren wollten, zum Beispiel aus Italien Personen, die vor der Mafia flohen oder die hierher in die sozialistische Tschechoslowakei wollten, weil es italiener kommunistischer Gesinnung waren und sie das Gefühl hatten, dass sie jetzt hier im sozialistischen Paradies landen würden. Aber das waren doch sehr vereinzelte Fälle. jen komunistického pohledu a si mysleli, že se tu vytvoříme v socialistickém země, ale to byly velmi záležitý příklad. Možná jen pro dokryslení, jak se československé orgány stavěly třeba právě k tomu umrtí Horsta Passlera, tak by bylo dobré zmínit, jak to vlastně dopadlo s jeho tělem a kdy se vlastně jeho rodiče dozvěděli o tom, jak jejich syn zemřel. Filičtě je to tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadá. A to je vlastně tak, že se toho nezapadníků vzpomněli, když se tedy zpomněli o hodně nelegální cestě Horsta Passlera, kterou nevěděla i jeho rodina. On šel opravdu na vlastní pěst, takže oni nevěděli, kam zmizel. I když už se tím měl doklady, takže československá strana znala jeho identitu, takže se to vzpomnělo. A když se to vzpomnělo, takže československá strana znala jeho identitu, tak do Rakouska vůbec tu informaci nepředala a teprve až asi po deseti letech bylo oznámeno jeho rodině, že byl teda usmrtcem na té železné oponě a tehdy přicestovala do Československa jeho matka, které byl ukázán nějaký neoznačený hrob, ale není vůbec jasné, jestli by měn byl skutečně pořben, takže tady to zůstalo nevysvětlené a ani po roce 1989 už se to znovu nevyšetřovalo. Ja, also zu diesem Fall von Horst Passler. Es war so, dass er wirklich insgeheim in die Tschechoslowakei wollte. Er hat niemandem etwas gesagt. Also auch seine Familienangehörigen wussten eigentlich nicht, wo er ist. Und obwohl er seine Dokumente bei sich hatte, also seine Identität war bekannt, hat die tschechoslowakische Seite Österreich nicht informiert. Und erst ungefähr nach zehn Jahren wurde der österreichischen Familie mitgeteilt, dass Horst Passler an der Grenze am Eisernen Vorhang gestorben ist. Und die Mutter konnte in die Tschechoslowakei reisen und man hat ihr ein nicht gekennzeichnetes Grab gezeigt. Aber ob jetzt dort ihr Sohn in diesem Grab lag oder nicht, das weiß man nicht. Objevili jsme, jestli jeho syn v tomto hřbě byl nebo ne. Neznamená se, kde byl hrán. A i po 1989 nebyl tento případ zvědět. Dokonce v tom prvním hlášení o tom jeho zabití bylo jednoduše a nesmyslně napsáno, jestli asi šel přesvědčit, jestli v těch drátech je opravdu elektřina. Sokájíc, v té allererstené meldung, v tomto amtsmeldungu, je to úžasné. Většinou byl bych chtěl zkoušet, jestli v tomto drátce je elektricita. Andy, pojďme do optimistických časů. Po sametové revoluci v Československu v listopadu 1989 se začala uvolňovat i vízová povinnost s Rakouskem. Nejpozději na přelomu let 89 a 1990 byla zrušena. A Čechoslováci mohli volně konečně navštívit Rakousko a Rakoušané Československo. Já jako kluk si pamatuju ve Frejštatu cedule Češi nekrás tady. A pamatuju si, že v Linci jsem byl úplně uvytržený z dveří na fotobuňku do obchodů. do obchodů. Jak se tehdy Rakušané dívaly na Čechy a jak moc byly ty cedule o tom, že tam nemáme krást oprávněné, oprávněnou obavou? Andi, jdeme teď v něco optimistischere Zeiten, und zwar in die Zeit nach 1989. Spätestens Ende 1989, Anfang 1990 wurde die Visumspflicht aufgehoben und man konnte frei aus der Tschechoslowakei nach Österreich und aus Österreich in die Tschechoslowakei reisen. Die Leute konnten einander besuchen. Ich kann mich sehr gut daran erinnern, wie ich zum Beispiel nach Freistaat gefahren bin. Ich war etwas überrascht durch diese Aufschriften, dass die Tschechen dort nicht stehlen sollen in den Geschäften. Ich war auch in Linz ganz fasziniert, als ich da die Fotozellen sah und die Türen, die mit Fotozelle auch zugingen in Geschäften. Wie sahen damals die Österreicher die Tschechen und war das berechtigt, diese Inschriften, dass die Tschechen dort nicht stehlen sollen in den Geschäften? Vor Gericht würde ich mich der Aussage entschlagen. Nein, das würde ich mir nicht sagen. Das würde ich mir nicht sagen. Es wurde berichtet damals, dass es Diebstähle gab. Und aus heutiger Sicht würde ich sagen, es wäre wahrscheinlich klüger gewesen, wie es die Deutschen gemacht haben, den Menschen Begrüßungsgelder zu geben. Es gab einige Berichte, dass es damals gekauft wurde. Aber wenn ich mich an das heute anschaue, dann könnte es vielleicht besser gewesen sein, es so zu machen, wie es damals die Deutschen gemacht haben, indem sie den Nachbarn Geld für die Aufsage gegeben haben. Es war für die Wirtschaft in Österreich eine goldene Zeit. Zum Beispiel in Freistaat wird immer berichtet, vor allem, dass Elektrohändler, also Leute, die Elektrogeräte verkaufen, es gar nicht mehr geschafft haben, die Elektrogeräte in das Geschäft zu bringen, sondern die wurden direkt vom Lastwagen runter verkauft. Also auch wenn du gestohlen hättest, hätten wir noch Gewinn gemacht. tam prostě ty věci rovnou prodávaly s nákladňám. Takže i kdyby jsi tam tehdy byl kradl, tak bychom na tom přece jenom i tak bývali vydělali. Ty jsi zmínil blokády hlavně dolního dvořiště přechodu, jestli si dobře pamatuju, kvůli Temelínu. Tyhle zjitřené nálady mezi Rakušany zejména a Čechy byly vlastně, byl tím důvodem strach, že se bude v Čechách, v Československu opakovat něco jako katastrofa v Černobylu? Nebo kde byl ten hlavní důvod? Jste blokády na grenci věděli v Témelí, třeba v Dolním dvořišti. bei Donny Dvorishtij, war diese aufgebrachte Stimmung zwischen Österreich und der Tschechoslowakei, zwischen Österreich und Tschechien dadurch gegeben, dass man Angst hatte, dass die Österreicher Angst hatten, dass jetzt der Berlin in der CSSR eine Wiederholung von Tschernobyl zum Beispiel sein könnte? Oder was war da jetzt der Grund, was war die Angst? Ja, das war genau die Angst, dass man dieser Technologie nicht traut. Also Österreich hat ja ein Atomkraftwerk gebaut, fertig, aber es dann nicht in Betrieb genommen auf Kontinentsvolksentscheid? Ja, das war die Angst vor der Technologie, der Atomelektrode, der die Rakušaner nicht glaubten. In Rakušan war die Situation, dass Rakušan auch seine Atomelektrode gebaut hat, aber dann den Verbrauch nicht erhielt,ten sich die Österreicher an der Grenze einmal mehr benachteiligt. Während der Zeit des Kalten Krieges wurde nicht investiert in diesen Abschnitt. Es gab immer wieder Bestreb wieder in dieser Situation gesehen, dass man wieder exponiert ist und wieder die Gefahren tragen muss. Und die Bau der Atomelektronik hat in den Menschen vielleicht wieder das Gefühl, dass sie wieder aus einer Art von Expdruck und Ausdruck von Ausdruck erzeugen. Aber ich möchte noch etwas sagen zu diesem ersten Jahr, was selbst stärker in der österreichischen Erinnerung geblieben ist, war der Duft der Torten. Aber ich würde gerne noch eine Sache mit den ersten Jahren sagen, denn das, was sich in der russischen Erinnerung deutlicher erinnerte, war der Geruch der Torten. Also, wir haben österreichischen Zollwachebeamten gesagt, sie werden ihr ganzes Leben den Duft der tschechischen Torten nicht mehr vergessen. Es sind ganze Busse nach Tschechien gefahren und jeder hat zehn Torten gekauft. Und die Busse haben nach diesen Torten gerochen und er kann sein ganzes Leben keine Torten mehr riechen. které jsou způso přes hranici a ten celník mi říká, že do smrti tedy na vůni dortů nezapomene a do smrti už si nikdy žádný dort nedá. A to byla industrie koltkréba, stěmou? Ja? A to, že man čechen lé koufn kan. A v Rakousku zavládla taková skoro jako zlatá horečka, že je možné prostě si zaject do Čech a všechno tady In Frankreich wurde eine so große Fläche erzeugt, dass man sich in Tschechien fuhren kann und alles hier verkaufen kann. Ich habe damals als Bauarbeiter gearbeitet und habe mit einem Kollegen von uns eingeredet, er sollte nach Tschechien fahren und sich einen Amboss kaufen, aber nicht nur einen, sondern es ist ihm super Geld, da sollte ich zwei kaufen. Ich habe damals, wenn ich an der Baukette arbeitete, meinen Freunden gesagt, wenn du Kovarlin kaufen willst, dann geh doch nach Tschechien und kauf dir einen, aber kauf dir lieber zwei. Aber ein Anboss hält 100 Jahre, kein Mensch braucht zwei Anbosse. Dann hält man sie 100 Jahre, danndyž se náš lidé nezajímají. Tak tohle vydrží 100 let, potřebujete dvě. Možná poslední otázka na oba dva. Jak vlastně vidíte současné vztahy vlastně Rakušanům a Čechům. Na té, řekněme, osobní rovině, ne na té rovině politické, tak jako historici. Jsme vlastně pořád vedle sebe žijící národy, jako vlastně obdobně, jako v těch letech 45 až 89, akorát mezi sebou občas můžeme přejet, prostěch letech 45 až 89, akorát mezi sebou občas můžeme přejít, prostě jeden tam a druhý tam. A nebo je tam nějaký posun v tom přemýšlení o tom, že jsme zase vlastně sousedi, kteří můžou být propojeni víc. Dnes bych měl jednu poslední otázku pro vás dva. Jetzt hätte ich eine letzte Frage an Sie beide. Wie sehen Sie oder wie sieht Ihr die Beziehungen zwischen den Österreichern und den Tschechen, jetzt meine ich wirklich so die ganz normalen persönlichen, zwischenmenschlichen Beziehungen, jetzt abgesehen von irgendwelchen politischen Beziehungen. Sind wir eigentlich zwei Völkernationen, die absolut nebeneinander leben, so wie das im Jahr 1945 bis 1989 war und die halt nur die Möglichkeit haben, ab und zu mal einander zu besuchen? Vypadá to na významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné významné výz Můžu říct, že všichni přátelé známí z Rakouska nebo z Rakoušané, se kterými jsem se třeba nějak v posledních letech setkal, tak nikdy jsem nezaznamenal nějaké třeba předsudky nebo něco takového. A i když jsem se třeba s někým nedokázal úplně ve všem shodnout, třeba v pohledu na ten temelín, tak vždycky to bylo nějakým přátelským duchům. A i s nějakou občas reminiscencí na doby, kdy jsme byli vlastně součástí jednoho státu, kdysi z Rakouska, Uherska. A i s tím, že vlastně on každý v tom Rakousku má nějakou tu svou českou prababičku nebo praprababičku. Ja, also zu der Frage, wie wir miteinander in Kontakt stehen oder so, würde ich sagen, es hängt halt davon ab, in welchen Kreisen man aktiv ist. Jetzt für mich selber kann ich sagen, insofern ich Bekannte oder Kollegen in Österreich habe oder Leute in Österreich kenne, treten wir aneinander eigentlich ohne Vorurteile. Und auch wenn wir jetzt nicht immer einer Meinung sind, zum Beispiel zum Thema Demmerlin, das wir hier hatten, dann besprechen wir das eigentlich auf sehr freundschaftliche Art und Weise. Dann besprechen wir das eigentlich auf sehr freundschaftliche Art und Weise. Und es kommen dann auch manchmal so Reminiszenzen auf Zeiten, als wir noch gemeinsam in einem Staat in Österreich-Ungarn gelebt haben. Und dass eigentlich jeder Tscheche irgendwie über eine Großmutter oder über über Urgroßmutter jemanden in Österreich hat. Großartig, genauso wie, also die österreichische Küchte kommt ja sehr stark aus Böhmen, also diese, in Österreich ist die böhmische Köchin der Inbegriff von gutem Essen. Ja, genau, unglaublich. In der Rassel, die rasselische Küche, das ist im Grunde aus Tschechien. Also, wenn man in Tschechien sagt, ist es einfach die tschechische Küche, das ist so ein Symbol. Das ist ein Symbol. Und bei den Zeitzeugengesprächen, die ich geführt habe, kann man die ganze Palette sehen. Ich habe die Gespräche mit den Erinnerungen aus den Erinnerungen gemacht, und da sieht man das ganze Spektrum, die ganze Palette. Nach der Grenzöffnung waren die Feuerwehren sehr unkonkursiert, sich zu vernetzen. Und da sind wirklich lebenslange Freundschaften entstanden. Wenn die Grenzen geöffnet wurden, kam es zu intensiven Verbindungen, die sich das einmal angeschaut haben und dann kein Interesse entwickelt haben. Karel Schwarzenberg ist ja bekannt geworden mit einem Ausspruch, dass er wurde gefragt, wo es einen Unterschied zwischen Tschechen und Österreich gibt. Und Herr Kement, das sei das einzige Volk, das sich den Luxus von zwei Sprachen leistet? Jednach haben sich Karl und Schwarzenberg gefragt, was der Unterschied zwischen Tschechen und Rakušanen ist. Und er hat gesagt, dass Tschechen und R Rakuschaner ein Land sind, das den Luxus der beiden Sprachen ermöglicht. Aus dem Bereich der freien Kulturszene, aus der ich komme, kann ich sagen, dass es oft sehr schwierig ist, weil es eine andere Kultur der Ehrenamtlichkeit gibt. Ich bewege mich sehr in der Form der informellen kulturellen Szene. Und da sind Unterschiede. Wenn wir uns z.B. die Arbeiten des Volkstums anschauen, dann sind das in beiden Ländern verschiedene. In Österreich ist es üblich, auch ohne Bezahlung zu arbeiten und da haken oft die Projekte. In Raskusku ist es ziemlich normal, aber auch für ganz unbezahle Honora. Und manchmal führt das aber dazu, dass die Projekte sich einfach auf diesen Thema drücken. Das haben wir bis jetzt nicht verstanden. Aber bis jetzt habe ich es nicht verstanden, warum es so ist. vede k tomu, že se prostě ty projekty zadrhnou právě na tohle tématu. To se mi bys ještě nevěděl. Zatím jsem to teda nekopitil. Proč to tak? Měný význam je, že se může jen jednáplným způsobem. Já si myslím, že dobrovolná práce, dobrovolnictví je něco, co si prostě člověk má a může dovolit. Pánové, já vám oběma moc krát děkuji, že jste dneska přišli, že jste s námi debatovali a může dovolit. Máme hráně, děkuji vám, že jste do nás přišli do diskusie o české a české vzájemné vzájemnosti a dnešní výsledky. Vám všem moc děkuji, že jste sledovali naše dnešní živé vysílání. Pokud jste položili nějakou otázku, na kterou jste nedostali odpověď, tak se pokusíme zodpovědět s pány historiky následně písemně. A budu se s vámi těšit při nějakém našem dalším živém vysílání. Ich bedanke mich bei Ihnen allen, die uns im Internet zugeschaut haben. Und falls Sie Fragen gestellt haben, die unbeantwortet geblieben sind, werden wir sie hier mit den Kollegen Historikern aufarbeiten und schriftlich beantworten. Und wir freuen uns auf ein Treffen bei einer unserer nächsten Veranstaltungen. Vielen Dank. you